Úklid je pro většinu z nás rutinní součást života. Pro někoho nutné zlo, pro jiného zdroj dobrého pocitu: čistý domov přináší klid a bezpečí. Ale právě v tom může být háček. Málokdy si uvědomíme, že při úklidu se část chemie z lahve může dostat do vzduchu — a tedy i do našich plic. Vůně, intenzivní dezinfekce a hlavně sprejová mlha (obzvlášť v malých, špatně větraných prostorách) mohou zatěžovat dýchací cesty a u citlivějších lidí zhoršovat zdravotní potíže. 

Jak fungují naše plíce a proč jsou citlivé

Plíce jsou sofistikované orgány, které denně zpracují obrovské množství vzduchu. Aby výměna plynů fungovala, musí být stěna plicních sklípků extrémně tenká. To je skvělé pro dýchání, ale zároveň to znamená, že plíce citlivě reagují na to, co do nich pustíme (ať už jde o prach, mikroby nebo chemické látky).

Dýchací cesty mají vlastní „úklidový“ systém. Sliznice je pokrytá tenkou vrstvou hlenu a drobnými řasinkami, které zachytávají nečistoty a posouvají je ven. Když sliznice funguje dobře, probíhá tento proces tiše, aniž bychom si ho všimli. Jakmile se ale sliznice podráždí, systém se může zpomalit, hlen houstne a tělo častěji reaguje kašlem.

Při úklidu často vznikají dvě věci, které dýchacím cestám nesvědčí: dráždivé výpary a aerosoly (sprejová mlha). Některé složky čističů se odpařují a ve vzduchu působí jako chemický podnět – sliznice pak může reagovat pálením v nose a krku, slzením nebo škrábáním. A když přípravek rozprašujeme, měníme tekutinu na drobné kapičky, které se snadno vdechují a část z nich může doputovat hluboko do průdušek. Zjednodušeně: co zůstane na hadříku, je problém hlavně pro ruce; co poletuje ve vzduchu, je problém hlavně pro plíce. A při časté opakované expozici může citlivost dýchacích cest narůstat a v dlouhodobém horizontu se může promítat i do plicních funkcí.

Jak úklidové prostředky mohou dráždit plíce

Úklidové prostředky mohou zatěžovat dýchací cesty několika způsoby. Někdy jde o okamžitou reakci na dráždivé výpary nebo sprejovou mlhu, jindy o zhoršení již existujících potíží (např. astmatu) a u dlouhodobě exponovaných lidí se v některých studiích objevuje i rychlejší pokles plicních funkcí.

Nejčastější je tzv. iritace: sliznice dýchacích cest vnímá některé chemické výpary jako dráždidlo a spouští obrannou reakci — může se zvýšit tvorba hlenu, objeví se pálení v nose a krku, štípání a slzení očí, škrábání v krku a kašel, někdy i tlak na hrudi. Pokud se takové vystavení dráždivým látkám opakuje často (typicky v malých prostorách bez větrání nebo při používání sprejů), citlivost sliznic může postupně narůstat a potíže se pak mohou ozývat i při menší „dávce“.

Druhým mechanismem je hyperreaktivita průdušek a astma. U citlivějších lidí mohou výpary či aerosoly vyvolat stažení průdušek (pískání, dušnost, tlak na hrudi), případně zhoršit už existující astma. Odborné přehledy shrnují, že souvislost mezi častou expozicí některým typům úklidových produktů (např. sprejům či dezinfekci) a astmatickými příznaky se ve studiích objevuje opakovaně.

Třetí rovina je dlouhodobá – a právě ta bývá nejvíce přehlížená
Zatímco krátkodobé podráždění očí nebo kašel si s úklidem snadno spojíme, pomalý pokles plicních funkcí probíhá tiše a bez výrazných varovných signálů. Velké populační studie, které sledovaly tisíce žen po dobu přibližně 20 let, ukázaly, že u těch, které pravidelně používaly čisticí prostředky – zejména ve formě sprejů – docházelo k rychlejšímu úbytku plicní kapacity než u žen, které je používaly jen minimálně.

Tempo tohoto poklesu bylo v některých případech srovnatelné s dopadem dlouhodobého kouření skoro 20 cigaret denně. Jinými slovy – nejde o dramatický efekt po jednom úklidu, ale o pomalé, roky se sčítající vystavení malým dávkám vdechovaných chemických látek.

Studie tím netvrdí, že úklid působí stejné zdravotní důsledky jako kouření ani že by běžné používání čisticích prostředků vedlo k rakovině plic. Upozorňuje ale na to, že opakovaná inhalace aerosolů a těkavých látek může při dlouhodobém vystavení přispívat k chronickému podráždění dýchacích cest a urychlovat přirozený pokles plicních funkcí. Podstatné je právě to „dlouhodobě“. Pokud uklízíme několikrát týdně po mnoho let, vystavení se sčítá. Plíce nemají jednoduchý „reset“ – každé další mikrodráždění je další kapka do stejné nádoby. Proto dává smysl zaměřit se na snižování vdechované dávky: větrat, omezit sprejové aplikace a volit šetrnější alternativy zejména při pravidelném úklidu.

Co vdechujeme, když uklízíme

1) Těkavé organické látky (VOC) – a proč sem patří i parfemace

Když během úklidu něco výrazně voní, nebo máte pocit, že vzduch je najednou „ostřejší“, „štiplavější“ či „těžší“, obvykle jde o směs látek, které se z výrobku odpařují do vzduchu. Patří sem i VOC (volatile organic compounds) – těkavé organické látky, které mohou dráždit sliznice dýchacích cest (a u citlivějších osob přispívat i k dechovým potížím). VOC jsou velmi široká skupina: některé jsou relativně málo problematické, jiné mohou být při vyšší expozici výrazně dráždivé nebo toxikologicky rizikové. (Poznámka: ne všechny VOC mají vůni – ale mnoho vonných složek VOC je.)

Mezi VOC patří i vůně a parfémy obsažené v čisticích prostředcích. To automaticky neznamená, že každá vůně je „špatná“, ale je dobré vědět, že silná parfemace obvykle přidává další těkavé látky do vzduchu – a u citlivějších lidí může snáz spustit štípání očí, dráždění nosu nebo kašel. Zároveň platí, že některé vonné složky (např. terpeny jako limonen a další monoterpeny používané ve vůních) mohou být ve vnitřním prostředí chemicky reaktivní: mohou reagovat s ozonem a přispívat ke vzniku sekundárních látek a jemných částic (tzv. sekundární aerosol). I to je jeden z důvodů, proč může „silně voňavý úklid“ citlivějším lidem vadit víc.

Téma vůní najdete podrobněji zpracované zde:

Tajemství vůní a perfémů aneb Sladký odér petrochemikálií

Magie svíček: světlo, vůně a chemie ukrytá v plameni

2) Spreje a aerosoly – proč „sprejová mlha“ zvyšuje vdechovanou dávku

Druhá zásadní věc je forma produktu. Spreje vytvářejí aerosol (sprejovou mlhu) – drobné kapičky, které se vdechují mnohem snadněji než tekutina nanesená na hadřík. Část těchto částic může doputovat i hlouběji do dýchacích cest. To je jeden z důvodů, proč se ve studiích opakovaně objevuje souvislost mezi častým používáním úklidových sprejů a vyšším rizikem vzniku astmatu nebo astmatických příznaků.

V praxi proto často platí jednoduché pravidlo: kde to jde, nestříkat do vzduchu – ale nanést na hadřík. Pár střiků v malé koupelně bez větrání totiž může znamenat úplně jinou dávku než stejný úklid ve velké, dobře větrané místnosti. Koncentrace ve vzduchu se může rychle „nahustit“ a dýchací cesty to poznají během minut. A navíc při sprejování často zvyšujeme zátěž ve vzduchu i lidem v okolí (partnerovi, dětem, případně zvířatům).

3) Dezinfekční složky – kdy dávají smysl a kdy jde o zbytečnou zátěž

Dezinfekce je specifická kategorie: je užitečná, když má jasný důvod - např. při infekci v domácnosti nebo po manipulaci se syrovým masem. Pokud se ale používá plošně a zbytečně často, může zvyšovat zátěž dýchacích cest dráždivým látkám.

V domácí praxi se nejčastěji potkáte se dvěma typy dezinfekčních složek: chlornan sodný a kvartérní amoniové sloučeniny. Chlornan sodný (v bělicích/dezinfekčních prostředcích) může dráždit dýchací cesty (kašel, pálení, dušnost) a u vyšších expozic mohou být následky výraznější. Kvartérní amoniové sloučeniny (QAC, quaternary ammonium compounds) se u některých dezinfekcí spojují s astmatem, zejména v pracovním prostředí u dlouhodobě exponovaných osob – literatura shrnuje dostupné důkazy i jejich limity, ale jako „podezřelý hráč“ v oblasti respiračních potíží se objevují opakovaně.

Z toho plyne jednoduchá pointa: víc dezinfekce automaticky neznamená víc bezpečí. Hygiena je hlavně o správném použití na správném místě — a někdy může být největším zdravotním přínosem „obyčejné“ větrání, omezení sprejů a snížení parfemace.

My v Netoxické domácnosti proto při skutečné potřebě dezinfekce upřednostňujeme alkoholové přípravky (na bázi etanolu). Alkohol působí rychle, účinně proti širokému spektru mikroorganismů a po aplikaci se odpařuje, aniž by zanechával dlouhodobě přetrvávající rezidua. Alkohol je těkavý a při aplikaci ve formě spreje může krátkodobě dráždit sliznice nebo vysušovat dýchací cesty, zejména v nevětraném prostoru. Oproti chlornanu nebo kvartérním amoniovým sloučeninám však nepůsobí jako dlouhodobý reziduální dráždivý znečišťovatel v interiéru a není spojován s rozvojem profesního astmatu v takové míře jako některé QAC. Proto i u alkoholu platí stejný princip: používat jej cíleně, v dobře větraném prostoru a spíše jako nástroj řešení konkrétní situace než jako každodenní preventivní návyk.

Tuto dezinfekci od ekodrogerie Sonett jsme si zamilovali. Při jejím použití prchají všichni nezvaní hosté a my sami si úklid s ní díky šetrnému složení užíváme. Navíc krásně jemně voní díky přidanému levandulovému éterickému oleji.

Navíc teď do konce února máme vše od Sonettu s 15% slevou.

Příklady konkrétních látek v čistících prostředcích: jak fungují a co mohou způsobit při vdechnutí

Když máme data, proč o tom není víc slyšet? A proč nejsou varování jako na cigaretách?

Na vztah mezi úklidovými prostředky a dýchacími potížemi se vědci dívají ze dvou stran: 1) co se z produktů uvolňuje do vzduchu a 2) co se děje s lidmi, kteří jsou tomu vystaveni dlouhodobě. Když se tyhle dva pohledy spojí, vychází poměrně konzistentní obrázek: u části lidí (hlavně při časté expozici, u sprejů a bez větrání) roste riziko podráždění dýchacích cest, astmatických příznaků - a u skupin s dlouhodobou zátěží se v některých studiích objevuje i rychlejší pokles plicních funkcí, ale nikoli vznik rakoviny.

A teď logická otázka: když se o tom ví, proč na čističích nejsou výrazná varování jako na cigaretách? Odpověď je méně dramatická, než by se mohlo zdát — a hodně souvisí s tím, jak EU komunikuje chemická rizika.

→ Varování existují, jen vypadají jinak: piktogramy, H-věty a P-věty

V EU se nebezpečnost chemických směsí označuje podle systému CLP: na obalech jsou piktogramy, signální slova („Nebezpečí/Varování“) a tzv. H-věty (jaké nebezpečí hrozí) a P-věty (jak se chránit). Jenže CLP v první řadě komunikuje nebezpečnost (hazard) – tedy co látka může způsobit za určitých podmínek. Neříká už tak přímo, jak velké je riziko (risk) v běžném domácím používání, které se liší podle dávky (kolik toho vdechujeme), větrání a formy produktu.

Jinými slovy: piktogram vám řekne „tady je potenciál pro problém“, ale už méně „za jakých běžných scénářů se to stává a jak často“. A právě tady se v praxi ztrácí i téma plic: u sprejů, parfemace a špatně větraných prostor často roste reálná expozice, i když člověk používá produkt vlastně „normálně“.

Proč se z čističů nedělá „tabák 2.0“

U cigaret je situace extrémně jasná: produkt je určený k inhalaci, kauzalita je silná a riziko je vysoké. U čisticích prostředků je inhalace spíš vedlejší efekt používání (nejvýraznější u sprejů) a reálné riziko se dramaticky mění podle toho, jak produkt používáte. Proto často dává větší smysl prevence zaměřená na chování (větrat, omezit spreje, nemíchat prostředky) než univerzální varování jako na krabičce cigaret.

Proč regulace často hodnotí látky „po jedné“ a co je koktejlový efekt

Když se řekne „bezpečný čisticí prostředek“, většina z nás si představí hotový produkt v lahvi. Regulace chemie ale dlouhodobě stojí hlavně na tom, že se hodnotí jednotlivé chemické látky a jejich nebezpečnost — a z toho se pak odvozuje, jak má být směs (produkt) označena a jak se má bezpečně používat. V EU je pro chemické látky klíčový rámec REACH a pro označování směsí systém CLP (piktogramy, varovné věty; viz výše).

V reálné domácnosti často nejde o jednu látku, ale o kombinaci více směsí (různé produkty během dne, někdy i v jednom prostoru). Tomu se říká tzv. koktejlový efekt. Odborné podklady k hodnocení směsí upozorňují, že účinky se mohou sčítat (a někdy zesilovat), i když se jednotlivé složky posuzují samostatně a v přípravcích jsou vždy obsaženy pod bezpečnostním limitem.

A ještě jedna důležitá věc: regulace typicky nastavuje minimum bezpečnosti, ne „optimální volbu“ pro všechny situace. Musí být právně obhajitelná, opírat se o důkazy a často zahrnuje i přechodná období. Proto někdy vidíme, že zákazy a omezení přicházejí — jen pomaleji, než by si část lidí přála.

Zákazy často přichází až po letech. Konkrétní příklady z EU:

Netoxická domácnost v praxi: méně zbytečných látek, více transparentnosti

Dobrá zpráva je, že v domácnosti máme na rozdíl od venkovního prostředí spoustu věcí pod kontrolou. Cíl není žít bez chemie (to ani nejde), ale snižovat zbytečnou zátěž – hlavně toho, co nám létá ve vzduchu. Netoxický přístupu není o panice ani o hledání dokonalosti. Je o průběžné, realistické optimalizaci: když existují alternativy, které mohou snížit zátěž (a přitom fungují), dává smysl je využít – zvlášť u věcí, které používáme opakovaně.
Pokud chceme snížit zátěž pro dýchací cesty, dává smysl dívat se hlavně na tři věci: formu produktu (omezit spreje), míru parfemace (ideálně volit neparfémované varianty) a transparentnost složení. Nejde o to najít „dokonalý“ výrobek, ale o systematické snižování toho, co zbytečně dýcháme. V tomto kontextu pak dává smysl sledovat značky, které dlouhodobě staví na jednoduchém složení, používají  šetrnější složky pro člověka i planetu a nabízejí i varianty pro citlivé osoby.

Proč právě Sonett

Značku Sonett je konkrétní příklad toho, jak může vypadat úklid, který funguje, ale zároveň se snaží minimalizovat zbytečnou inhalační zátěž. Neobsahuje syntetické parfémy, petrochemická rozpouštědla, silná rozpouštědla či další látky, které mohou přispívat k vyšší zátěži vnitřního ovzduší.

Značka Sonett dlouhodobě staví na jednodušším složení bez syntetických parfémů, barviv a konzervantů, petrochemických rozpouštědel, fosfátů, chlornanu sodného a kvartérních amoniových sloučenin. Používá suroviny z ekologického či biodynamického zemědělství. Parfemace je zde řešena 100% přírodními éterickými oleji.

Je však fér dodat, že i éterické oleje jsou směsí těkavých organických látek (VOC) a u citlivějších osob – zejména u lidí s astmatem či hyperreaktivitou průdušek – mohou vyvolat podráždění. Pokud tedy řešíte citlivé dýchací cesty, dává větší smysl sáhnout po neparfémované řadě Sonett Sensitive/Neutral, která minimalizuje i tuto složku zátěže.

 Vyměň svoje čistící prostředky za šetrnější alternativu.
Využij 15% slevu na ekodrogerii Sonett - pouze do konce února.

Autorem článku je Mgr. Tereza Feglarová, Ph.D.

Tereza je vědkyně, kterou odjakživa fascinují chemické procesy v živých organismech i v přírodě samotné. Logickou volbou pro ni proto bylo studium biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během doktorátu a po jeho dokončení se věnovala výzkumu solidních nádorů a vývoji nových protinádorových léčiv. Později se zaměřila na výzkum metabolismu a stárnutí imunitních buněk. V současnosti se podílí na tvorbě koncepčních materiálů a strategií zaměřených na rozvoj kvalitní a dostupné péče o pacienty v závěru života. Čím více zkoumá vliv různých faktorů na lidské zdraví, tím více ji zajímá i složení kosmetiky, výživových doplňků a potravin.

Zdroje:

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5378048/

https://aeda.org/wp-content/uploads/2015/02/20131115-Guide-on-Inhalation-Safety-Assessment-for-Spray-Products-Corrections.pdf

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2020829/

https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/bronchoconstriction

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29451393/

https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/asthma

https://www.atsjournals.org/doi/10.1164/rccm.201706-1311OC

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24131133/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33234692/

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0045653523018374

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1352231006009678

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11465640/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9058106/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6873500/

https://www.jaci-inpractice.org/article/S2213-2198%2821%2900503-1/abstract

https://doh.wa.gov/community-and-environment/contaminants/bleach-mixing-dangers

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJM199909093411115

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1438463920305381

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2772190/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK326474/

https://www.gov.uk/government/publications/sodium-hypochlorite-properties-incident-management-and-toxicology/sodium-hypochlorite-toxicological-overview

https://www.gov.uk/government/publications/ammonia-properties-incident-management-and-toxicology/ammonia-general-information

https://wwwn.cdc.gov/TSp/MMG/MMGDetails.aspx

https://www.gov.uk/government/publications/hydrogen-chloride-properties-incident-management-and-toxicology/hydrogen-chloride-hydrochloric-acid-general-information

https://www.gov.uk/government/publications/hydrogen-peroxide-properties-incident-management-and-toxicology/hydrogen-peroxide-general-information

https://echa.europa.eu/regulations/clp/clp-pictograms

https://ekotox.cz/ufi-kod-jednoznacny-identifikator-slozeni/

https://single-market-economy.ec.europa.eu/sectors/chemicals/reach/reach-explained_en

https://ec.europa.eu/health/scientific_committees/environmental_risks/docs/scher_o_155.pdf

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/HTML/

https://oshwiki.osha.europa.eu/en/themes/asbest

https://www.efsa.europa.eu/en/news/titanium-dioxide-e171-no-longer-considered-safe-when-used-food-additive

https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2903/j.efsa.2021.6585

https://food.ec.europa.eu/food-safety-news-0/commission-adopts-ban-bisphenol-food-contact-materials-2024-12-19_en

https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2024/3190/oj/eng

https://trade.ec.europa.eu/access-to-markets/en/news/eu-prohibition-use-and-trade-bisphenol-20-january-2025

https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2021/1902/oj/eng

https://www.phfscience.nz/media/2i1ijiwp/esr-health-risk-assessment-butylphenyl-methylpropional-cosmetics.pdf

https://echa.europa.eu/documents/10162/c622a2e6-260d-c600-cbdb-0e28afb1b834

https://environment.ec.europa.eu/topics/circular-economy-topics/green-claims_en