Skořice - většina z nás si vybaví vůni štrúdlu, perníčků, svařeného vína nebo chai latté. Málokdo ale tuší, že tahle nenápadná hnědá kůra byla po tisíce let luxusním zbožím, za které se vedly obchodní války, a že dnešní „skořicový hype“ kolem zdraví má zároveň i svou stinnou stránku.

Skořice totiž není jen jedna. Pod stejným názvem se skrývá několik druhů, z nichž dva jsou klíčové: cejlonská skořice (Cinnamomum verum) – často nazývaná „pravá skořice“ a čínská skořice (Cinnamomum cassia) – častěji zvaná jako cassia. Tyto dvě příbuzné rostliny se liší původem, vzhledem, chutí, chemickým složením i dopadem na zdraví – zejména kvůli obsahu látky zvané kumarín, která může ve vyšších dávkách zatěžovat játra.

V článku se dozvíte:
Stručná historie skořice - koření vzácnější než zlato
Co je skořice – od keře k ruličce
Cejlonská vs čínská skořice – když dva dělají totéž, není to totéž
Zdravotní účinky skořice - co říká věda
Bezpečnost a nežádoucí účinky - kde je hranice?
Jak si skořici užít s chutí i rozumem?

Stručná historie skořice - koření vzácnější než zlato

Skořice je jedním z nejstarších známých koření. První písemné zmínky o skořici pocházejí zhruba z období kolem 2000 př. n. l. ze starověkého Egypta. Egypťané skořici nepoužívali jen do jídla, ale hlavně k balzamování mrtvých, v parfemářství a při náboženských rituálech. Staré čínské herbáře ji popisují jako léčivou rostlinu „zahřívací“ povahy - na podporu trávení, prokrvení a někdy i jako afrodiziakum.

Arabští obchodníci po staletí kontrolovali dovoz skořice do Středomoří a pečlivě střežili tajemství jejího původu. Na odrazení konkurence šířili fantastické báchorky o obřích ptácích, kteří na nepřístupných útesech staví hnízda ze skořicové kůry, nebo o mýtických hadech, kteří skořicové stromy hlídají. Její cena byla tak neúměrně vysoká, že skořice byla vnímána jako dar vhodný pro vládce i bohy.

Teprve s námořními objevy a kolonizací Cejlonu (dnešní Srí Lanky) Portugalci a později Holanďany a Brity se zdroj skořice „odtajnil“ a její cena postupně klesala. I dnes je ale Srí Lanka hlavním producentem cejlonské skořice a skořicový průmysl zde živí stovky tisíc rodin.

Co je skořice – od keře k ruličce

Botanicky je skořice kůra stromů či keřů rodu Cinnamomum. U cejlonské skořice se rostliny pěstují jako nízké keře, které se pravidelně seřezávají. Když mají mladé výhony asi dva roky, dorostou do průměru zhruba prstu a jejich kůra je plná mízy – tehdy přichází čas sklizně.

Řemeslníci (na Srí Lance často celé rodiny) výhony odřezávají co nejníž u země speciálním zakřiveným nožem. Rostlina tím nezaniká, naopak znovu obrazí, takže na jednom keři lze sklízet opakovaně. Čerstvě nařezané větve se musí zpracovat hned, dokud jsou pružné. Nejprve se větve jemně naklepávají dřevěnou paličkou, aby se uvolnilo spojení mezi kůrou a dřevem. Hrubá, vnější kůra se oškrábe a vyhodí – není aromatická a do koření se nehodí.

To nejcennější je až tenká, vnitřní kůra. Nožíkem se do ní udělají podélné řezy a zručný řemeslník ji stáhne v dlouhých proužcích, ideálně bez přetržení. Čím delší a rovnější proužky, tím vyšší kvalita skořice. Krátce po oloupání začne kůra schnout a sama se svinovat do ruličky. V tomto momentu se menší proužky vkládají do větších. U cejlonské skořice je v průřezu vidět spousta jemných vrstev – jako miniaturní svitek pergamenu. Takto připravené ruličky se nechají několik dní pomalu sušit ve stínu v dobře větrané místnosti. Slunce by kůru spálilo a zkazilo barvu i aroma.

U čínské skořice je postup podobný, ale kůra je mnohem silnější a tvrdší. Často se sloupává z mohutnějších kmenů, takže vznikají silné, jednoplášťové trubky. Cejlonská skořice naproti tomu působí jemněji a sofistikovaněji – a přesně tak i chutná.

Cejlonská vs čínská skořice – když dva dělají totéž, není to totéž

Kupujeme-li koření v obchodě, obvykle hledáme sáček s etiketou „skořice“. Jen málokdo ale řeší, jaký druh se uvnitř skrývá. Nejčastěji se můžeme setkat s cejlonskou skořicí (Cinnamomum verum, zeylanicum) a čínskou skořicí (Cinnamomum cassia), častěji zvanou cassia. Pod označením „mletá skořice“ se mohou kromě cassie schovat i další příbuzné druhy - například skořice indonéská (Cinnamomum burmannii) nebo vietnamská (Cinnamomum loureiroi).

Jak již bylo naznačeno v úvodu – není skořice jako skořice. Jak cejlonská skořice, tak cassia jsou aromatické kůry podobného původu, ale liší se pěstováním, stavbou kůry, chutí i chemickým složením — a právě to je důležité pro naše zdraví. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Cejlonská skořice pochází historicky ze Srí Lanky a dodnes je s tímto ostrovem nejvíc spojená. Je dražší a na trhu tvoří menší, spíše „prémiovou“ část nabídky. Cassia má původ hlavně v Číně, pěstuje se ale i ve Vietnamu, Indonésii a dalších tropických oblastech. Díky vyšším výnosům je levnější a globálně dominantní — většina mleté skořice v běžném supermarketu je právě cassia.

Oba druhy se od sebe významně liší vzhledem, strukturou, chutí a vůní. Rozdíly jsou více patrné hlavně u celých tyčinek. U mleté skořice se vzhledem odlišuje hůř, takže je potřeba spoléhat především na označení na obalu a důvěryhodného výrobce. Dřívka cejlonské skořice jsou světlá, tenká, křehká, složená z mnoha jemných vrstev kůry - uvnitř vypadají, jako miniaturní svitky pergamenu nebo vrstvy cigaretového papírku. V prstech se velmi snadno lámou. Její chuť je velmi jemná, sladká až lehce květinová nebo citrusově dřevitá. Dřívka cassie jsou naopak tmavší, tvrdší a silnější – často tvořená pouze jednou tlustou vrstvou. Chuťově je mnohem výraznější, ostřejší a pálivější, typicky „perníková“.Rozdíly v chuti souvisí s odlišným zastoupením aromatických látek – především cinnamaldehydu a eugenolu a kumarínu.

Cinnamaldehyd je hlavní aromatickou látkou ve skořici – tvoří přibližně 60–75 % silice u cejlonské skořice a až 75–90 % u cassie. Díky němu skořice voní „skořicově“ a většina laboratorních studií ho spojuje s antimikrobiálními, protizánětlivými a antioxidačními účinky.

Eugenol je fenolická (lehce „karafiátová“) látka známá hlavně z hřebíčkového oleje, kde tvoří 80–90 % složení. Ve skořici je v menším množství (typicky 5–10 % silice), ale i to jí jemně kořeněný, květinově-kořenný tón. V medicíně se eugenol používá jako mírné lokální anestetikum a antiseptikum.

Kumarín je aromatická látka s nasládlou vůni připomínající směs vanilky a sušeného sena. Ve skořici se nachází hlavně v cassii, kde se pohybuje zhruba kolem 2–7 mg/g (0,2–0,7 %), zatímco v cejlonské je jen ve stopách (<0,01 mg/g). Problém je, že ve vyšších dávkách může kumarín poškozovat játra. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) proto stanovil tzv. tolerovatelný denní příjem na 0,1 mg/kg tělesné hmotnosti/den a německý Spolkový institut pro posuzování rizik (BfR) doporučuje cassii konzumovat jen střídmě, pokud ji jíme denně. Pro dospělého člověka o hmotnosti 70 kg to znamená cca 7 mg kumarínu denně. To může odpovídat už zhruba jedné čajové lžičce cassie denně (podle konkrétního obsahu kumarínu), zatímco u cejlonské skořice je riziko překročení limitu mnohem nižší.

Zdravotní účinky skořice - co říká věda

V posledních dvou desetiletích zažila skořice boom jako „superpotravina“ zejména v souvislosti s cukrovkou, metabolickým syndromem a cholesterolem. Je důležité zdůraznit, že většina klinických studií testuje cassii nebo neupřesňuje druh. Cejlonská skořice a cassia ale sdílí hlavní účinné látky (cinnamaldehyd, polyfenoly), takže benefity se pravděpodobně z velké části překrývají – rozdíl je hlavně v bezpečnosti kvůli obsahu kumarínu.

1. Glykemie a inzulinová rezistence

V této oblasti je skořice nejproslulejší – a zároveň nejvíc diskutovaná. Jedna z prvních známých studií z roku 2003 prokázala, že 1–6 g skořice denně po 40 dnech snížilo glykémii nalačno, triglyceridy, LDL („špatný“) cholesterol i celkový cholesterol u pacientů s diabetem 2. typu. Pozdější metaanalýzy byly rozporuplné – některé efekt neviděly, jiné ano. Nicméně studie z roku 2024 už hodnotí výsledky o něco optimističtěji: celkově mírné, ale statisticky významné zlepšení glykémie nalačno a některých parametrů glykemické kontroly u diabetu 2. typu. Co z toho plyne? Skořice může lehce zlepšit glykemii, hlavně u lidí s diabetem či prediabetem, ale není to lék a výsledky nejsou tak silné, aby nahradila standardní léčbu nebo zásadně změnila průběh onemocnění.

2. Krevní tuk a srdce

Už zmíněná studie z roku 2003 potvrdila, že díky užívání skořice se snižuje nejen hladina krevního cukru, ale i triglyceridy, LDL („špatný“) cholesterol a celkový cholesterol. Další metaanalýzy dokonce ukazují, že skořice může někdy mírně zvyšovat HDL („hodný“) cholesterol a u části lidí snižovat BMI a zánětlivé markery. Efekt na lipidy a váhu je opět malý až střední – skořice není „magický spalovač tuků“, ale může být příjemná podpůrná pomoc v rámci celkového režimu.

3. Krevní tlak a zánět

Některé studie potvrzují, že skořice vede k mírnému snížení systolického i diastolického tlaku u lidí s diabetem nebo metabolickým syndromem. Dále také snižuje CRP (C-reaktivní protein, běžný laboratorní indikátor zánětu) a další markery oxidativního stresu. Zjednodušeně lze říci, že se skořice chová jako antioxidant a má mírnýprotizánětlivý účinek. 

4. Další potenciální benefity

Studie u žen se syndromem polycystických ovarií (PCOS) ukazují, že skořice může zlepšit inzulinovou rezistenci a glykemii podobně jako u diabetu 2. typu; dat ale zatím není tolik a jsou různorodá. Další výzkumy navíc naznačují antibakteriální a protiplísňové účinky skořicové silice vůči řadě běžných patogenů (proto se skořice historicky používala i k uchování potravin), možný antivirový potenciál (např. u některých herpes virů) a dokonce neuroprotektivní účinky na zvířecích modelech (možné souvislosti s Alzheimerovou chorobou). U těchto oblastí ale zůstáváme spíš u zajímavýchnáznaků než u něčeho, co by šlo používat v běžné medicíně.

Bezpečnost a nežádoucí účinky skořice - kde je hranice?

Právě z hlediska bezpečnosti se cejlonská skořice a cassia začínají významně odlišovat. Zatímco benefity jsou z velké části podobné (sdílené účinné látky), bezpečnost se láme hlavně na obsahu kumarínu.

Jak kumarín zatěžuje játra?

Po požití se kumarín vstřebá a v játrech ho většina lidí metabolizuje na „bezpečný“ 7-hydroxykumarín, který je rozpustný ve vodě a vyloučí se močí. Malá část kumarínu ale může jít jinou, „toxičtější“ cestou – mění se na kumarín-3,4-epoxid a následně na reaktivní metabolity, které se vážou na bílkoviny v jaterních buňkách, spotřebovávají antioxidanty (glutathion) a zvyšují oxidativní stres. To může vést k poškození mitochondrií a odumírání jaterních buněk. U většiny lidí převažuje ta první, bezpečná cesta, takže malé kulinární dávky problém nepředstavují.

U citlivějších jedinců nebo při vysokých a dlouhodobých dávkách se ale „toxická“ cesta uplatní víc – proto EFSA stanovila pro kumarín denní limit 0,1 mg/kg tělesné hmotnosti. U cejlonské skořice je kumarínu jen stopové množství, proto je v tomto kontextu považována za bezpečnou. Běžné používání cassie (občasný štrúdl, trochu do cukroví, na cappuccino…) je u zdravého člověka rovněž bezpečné. Problém nastává u lidí, kteří denně a dlouhodobě jedí velké dávky cassia skořice nebo užívají vysokodávkové suplementy. U těchto extrémů byly popsány i případy poškození jater zejména v kombinaci s léky, které už tak játra zatěžují (např. statiny). 

Interakce s léky

Novější výzkumy upozorňují i na možné interakce skořice (hlavně ve formě doplňků stravy) s některými léky. Cinnamaldehyd může ovlivňovat enzymy, které se podílejí na metabolismu léků, a tím teoreticky měnit jejich účinnost. Samotný kumarín ve skořici nemá tak výrazný antikoagulační („ředící“) efekt jako jeho syntetické deriváty (např. warfarin), ale u lidí, kteří užívají léky na ředění krve, se obecně doporučuje být s vysokodávkovými skořicovými doplňky opatrný. Prakticky tedy malé kuchyňské dávky skořice v jídle jsou považované za bezpečné, ale lidé s diabetem, poruchami srážlivosti krve, onemocněním jater a ti, kteří užívají více léků zároveň, by měli jakékoliv skořicové doplňky (tablety, extrakty) brát jen po domluvě s lékařem. 

Alergie a podráždění

Vzácně se objevuje podráždění sliznice v ústech při častém kontaktu – třeba u skořicových žvýkaček nebo bonbonů, kontaktní dermatitida (ekzém) po kontaktu s kůží, nebo alergické reakce – od lehčích (kopřivka) až po vážnější, zejména u vysoce citlivých jedinců. U většiny lidí se nic takového neobjeví, ale pokud má někdo sklon k alergiím a po skořici ho „pálí pusa“ nebo se mu dělají vyrážky, je na místě skořici vysadit.

Jak si skořici užít s chutí i rozumem?

Skořice je krásný příklad toho, jak se v jedné obyčejné „hnědé kůře“ může potkat historie, vůně dětství, botanika, chemie i moderní medicína. Co se týká zdravotních účinků, výzkumy jsou střízlivější, než by napovídaly internetové titulky. Skořice může mírně zlepšovat glykémii, některé krevní tuky a zánětlivé markery, hlavně u lidí s diabetem 2. typu, metabolickým syndromem nebo PCOS. Je bohatá na antioxidanty a vykazuje antimikrobiální účinky. To všechno z ní dělá zajímavý podpůrný prvek zdravého životního stylu – ale ne zázračný lék, který by nahradil léčbu nebo vyřešil špatnou životosprávu.

Z pohledu bezpečnosti je klíčové rozlišovat, kolik a jak často skořici používáme a jaký druh si vybíráme. Občasný štrúdl, vánoční cukroví nebo špetka skořice do nápoje jsou pro zdravého člověka v pořádku i s cassií. Pokud ale někdo sahá po skořici každý den a ve větším množství (sype si ji do kaše, jogurtu, smoothie nebo uvažuje o doplňcích stravy) dává smysl upřednostnit cejlonskou skořici, která má jen stopové množství kumarínu. A tady přichází klíčová otázka: Jakou skořici vlastně jíte?

 Vyber si skořici, která posune tvoje pečení o level výš.

Autorem článku je Mgr. Tereza Feglarová, Ph.D.

Tereza je vědkyně, kterou odjakživa fascinují chemické procesy v živých organismech i v přírodě samotné. Logickou volbou pro ni proto bylo studium biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během doktorátu a po jeho dokončení se věnovala výzkumu solidních nádorů a vývoji nových protinádorových léčiv. Později se zaměřila na výzkum metabolismu a stárnutí imunitních buněk. V současnosti se podílí na tvorbě koncepčních materiálů a strategií zaměřených na rozvoj kvalitní a dostupné péče o pacienty v závěru života. Čím více zkoumá vliv různých faktorů na lidské zdraví, tím více ji zajímá i složení kosmetiky, výživových doplňků a potravin.

Zdroje:

https://www.britannica.com/plant/cinnamon

https://downloads.unido.org/ot/34/26/34265393/Exporting_to_EU_11-2-2021_v3_Light.pdf

https://www.economy.gov.lb/media/10352/qualeb-abc-spices-guide-english.pdf

https://www.cbi.eu/market-information/spices-herbs/cinnamon-0/market-entry

https://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/4438

https://www.artsnblends.com/the-blend-blog/the-spice-trade

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1878450X23002007

https://nph.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/ppp3.10192

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3385612/

https://www.foodsafetynews.com/2025/10/eu-cinnamon-study-finds-safety-and-fraud-issues/

https://joint-research-centre.ec.europa.eu/jrc-news-and-updates/commission-finds-fraud-and-potential-safety-issues-cinnamon-eu-market-2025-09-24_en

https://www.nature.com/articles/s41538-025-00485-w

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/14633804/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3767714/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37818728/

https://rsdjournal.org/rsd/article/view/18203

https://www.mdpi.com/2673-396X/6/1/3

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0261561418301146

https://www.researchgate.net/publication/378230924_Effects_of_Cinnamon_Supplementation_on_Lipid_Profile_A_Systematic_Review_and_Meta-Analysis_of_Randomized_Controlled_Trials

https://link.springer.com/article/10.1186/s41043-025-00967-3

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24813595/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32151755/

https://inspection.canada.ca/en/food-safety-industry/food-chemistry-and-microbiology/food-safety-testing-reports-and-journal-articles/coumarin

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9509535/

https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.2903/j.efsa.2008.793

https://www.bfr.bund.de/cm/349/new-insights-into-coumarin-contained-in-cinnamon.pdf

https://www.ovid.com/journals/codr/abstract/10.1111/cod.14290~cinnamon-allergic-contact-cheilitis

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/18538070/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25923145/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20024932/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/10781881/

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1600-0536.2008.01486.x